pokemon-787:

„Volím si tebe!“ zakřičel jsem, ale než jsem stihl vytáhnout pokeballu. Slezl mi z ramene Pichu. „Eh,“ povzdechl jsem si a podíval se na něj. „Ty bys chtěl jít trénovat?“ zeptal jsem se ho. Pichu kývnul a podíval se na mě. „No dobře takže bych tě naučil útok, který se jmenuje železný ocas, ale myslím, že nám nebude dělat problém,“ Pichu se zamračí. „Pi pichu!“ Vykřiknul a zase se na mě podíval. „Jak to myslím?“ Pichu kývnul. „No ty umíš švih ocasem a to je podobné, ale je tam jedna drobnost. Ty si musíš ocas obalit. Je to jedno jak, ale musíš si ho obalit svou vnitřní silou. Víš, že železný ocas ovládá i Dratini a je účinný proti kameným typům. Takže jsem se rozhodl tě ho naučit. Chtěl jsem trénovat Ice, ale to počká,“ usmál jsem se na Pichua, ten mi úsměv oplatil. „Takže už jsem ti to vysvětlil?“ Pichu kývne, že ano, ale že to nepochopil. „Dobře. Takže ty se musíš obalit ocas silou. Musíš všechnu sílu soustředit do ocasu a pak udeřit protivníka. Ocas by se ti měl rozzářit a to by znamenalo, že se zpevnil,“ Pichu se na mě zadíval nechápavým pohledem. „Tady máš ještě obrázek, abys to lépe pochopil:“ zahrabal se v baťohu a vytáhl malý obrázek pikachua jak používá železný ocas: http://25.media.tumblr.com/tumblr_lzwyk28jQV1qd87hlo1_500.gif Nadechl jsem se. „Takže tady máš Pikachua jak udeřil cranidose. Vidíš, jaký to má účinek?“ Pichu kývnul. „Výborně, takže náš první úkol bude vytrénovat si ocas,“ zamyslel jsem se jak na to. „Umíš skákat?“ Pichu vyskočil „To není moc vysoko. Musíme zlepšit skoky, ale prvně ocas.“ Pichu se na mě zadíval, jak zvedám kameny a vytahuji kmen stromu. „Budeš ocasem narážet prvně do kmenů stromu a pak do kamene. Tak abys soustředil všechnu sílu do ocasu ano?“ Pichu kývnul. „Tak to zkus.“ Stoupl jsem si trochu dál a sledoval Pichua. Pichu se odrazil, nevyskočil moc vysoko a tak nestihl narazit do stromu. Sledoval jsem ho z dálky. Pichu se nevzdával a pořád narážel ocasem do Kmene stromu, ale nedokázal vyskočit vysoko. „Pichu,“ po hodině ticha jsem promluvil. Pichu se na mě otočil. „Poslouchej,“ odmlčel jsem se. Pichu se na mě podíval. „Musíš se pořádně odrazit. Představ si, že máš na pacičkách pružinu,“ zase se odmlčel. „Pochopil?“ Pichu kývnul. Já jsem zase odstoupil a díval se na Pichua. „Bude lepší, když si na to přijdeš sám. Jak pro mě tak pro tebe,“ pomyslel si. Tenhle útok nešel vysvětlit, ale také naučit ho spolu s pokémonem. Najednou se zarazil. Pichuouvi ocas problikl. Pichu se tak lekl, odrazil se od klády a podíval se na mě. „To je ono. Tak to má vypadat ještě jednou,“ usmál jsem se na Pichu. Ten se podíval a zkusil to znova ocas mu znova probliknul. Pichu se, ale už nebál, zkusil to znova. A ocas mu znova probliknul. Pichu to, ale nevzdal a jak se vždycky odrazil, ocas mu vydržel. „Tak to by bylo, umíš, aby se ti ocas rozzářil, ale neumíš soustředit energii, aby byl ocas silnější. Zkus to tak, aby to šlo,“ usmál jsem se na něj. Pichu to teda zkusil, po hodinovém úsilí do kmene stromu udělal malé škrábance. Pichu se zaradoval, ale stejně jako já věděl, že to není všechno tak to teda zkusil znova. Ocas mu zářil a síla byla větší. V kmeni se objevila díra. „Zkus to přerazit,“ pichu se na mě otočil. Hned poslechnul. Rozeběhnul se, odrazil a narazil ocasem do kmenu stromu, kmen křupnul. Pichu udělal salto a zase se odrazil. Kmen se rozrazil vejpůl. Pichu se rozeběhl na kamení. Zkoušel rozrazit kamení, ale marně. Jeho snaha mohla být zbytečná, ale on to nevzdal. Věděl stejně dobře jako já, že když se chce něco naučit tak mu radit nebudu. Vysvětlil jsem mu jenom postup. Sám si řekl, že chce trénovat. Nebudu mu v tom bránit. Pichu se soustředil a jeden malý kámen. Hned se rozeběhnul dál a rozrazil velký, i když ne moc přesně. Zkusil to znova. Kámen se rozpadnul a Pichu běžel dál. Poslední kámen byl velká jako keř, ale hodně velký. Pichu to nevzdal a zkusil to, ale udělal pouze malý škrábanec. Ještě to jednou zkusil do kamene stromu narazit ocasem, ale tentokrát byly škrábance hlubší a tak kámen objevila i prasklinka. Pichu se rozeběhnul a kámen rozbil. „Výborně!“ vykřiknul jsem, až se Pichu lekl. „Zvládnul jsi to, rozrazil jsi i poslední kámen. A to vyžaduje hodně soustředění.“ Pichu se napřímil. „Jo tady máš za odměnu,“ dal mu paffinek a Pichu ho s radostí snědl. „Tak pojď, jdeme myslím že trénigů bylo pro dnešek, až moc.“ Pichu souhlasně zakýval a vydal se za mnou.